Výcvik psů - Chyby vůdců

Pokud dělá Váš pes něco špatně (=rozumějte: jinak, než byste chtěli),
hledejte příčinu ve vaší předchozí nesprávné výchově.

Povelová technika pro psa

Pes je mimoverbální tvor, komunikuje s ostatními psy někdy štěkáním, ale jedná se o jednoduché hlasové signály, jejichž počet je velmi malý. Hlavní způsob komunikace psa s okolím je řeč těla: postoj, zježená srst, výraz tváře, poloha uší, nakrčení končetin, ocas, a pak tyto jednotlivé (a i některé další znaky) v různých kombinacích.
Většina nás lidí, si toto neuvědomuje, psa si personifikuje a při vydávání povelů povely nevydávají, ale na psa mluví ve stylu: "... tak si konečně sedni, kolikrát ti to mám opakovat, že máš sedět, proč neposlechneš napoprvé, už mně to nebaví ti to říkat pořád dokola, už se na třeba doopravdy zlobím, jestli nesedneš, opravdu dostaneš na zadek ...).
Se psem nedebatujte. Vezměte si papír a tužku a tam si napište "SLOVNÍK" povelů, kterým budete svému svěřenci sdělovat své požadavky na jeho činnost. Budete překvapeni, když zjistíte, že nejnutnějších povelů je tak maximálně 10 až 15.

• Povel vydejte jen jednou, pak už musíte přijmou nějaké mimoslovní řešení. Tak například "Sedni !". Pokud pes nesedne, tak jej do polohy sedni "umístím", ale bez použití nějakého drsného násilí. Zásah musí být rychlý, musí trvat co nejkratší dobu (jeden hmat), pes to nesmí stihnout, nejlépe vůbec nekomentovat, počkat dvě vteřiny, než mu to "dojde" - délka reflexního oblouku a pak pochvala, ale raději než slovní, nebo pamlsek, tak jen bezeslova pohlazení.
• Než vydáte povel, tak MUSÍTE mít dopředu promyšleno, co uděláte v případě, když pes povel splní a co uděláte v případě, když pes povel nesplní. V opačném případě povel raději nedávejte, uděláte víc škody než užitku.
• Výcvik provádějte ZÁSADNĚ na vodítku, to Vám vždy umožní na chyby i na správné provedení cviku bezprostředně reagovat. Výcvik (zejména u štěněte) dělejte napřed doma v místnosti, pak na zahradě, nakonec venku a pak při nácviku si řekněte, že každý rušivý podnět (okolní psi, háravá fena, ...) toto vše je pomůcka výcvikáře. Čím složitější jsou situace, ve kterých pes cvik provádí, tím je provedení cviku spolehlivější.
• Po vydání povelu neřešte problémy psa (omluvy typu, proč to teď neudělal), on taky neřeší to, kde berete peníze na krmení, na otop a na osvětlení a další jeho požitky.
• Velmi důležité je správné časování povelu, časování okamžiku, kdy začneme psa nutit (nejlépe mimoslovně) vydaný povel splnit, načasování pochvaly.
• Pokud pes povel neprovádí, může to mít různé příčiny: neví, co po něm chceme, takže jsme ve fázi nácviku a zde je trpělivost na místě a je třeba šetřit nátlakem. Pes to umí, ale momentálně se mu nechce, protože sleduje vrabce na stromě - zde je razantnější zásah naprosto odůvodněný. Váš povel musí mít absolutní prioritu před vším a to je také jeden za základů úspěchu.
• Nepřipusťte, aby pes byl na výuku nesoustředěný, prchal z místa, kde má cvik (třeba povel Aport - vzít předmět z ruky) provádět, chytal lelky, čenichal kolem, zkrátka dával Vám zcela okázale najevo, že vaše povely mu tak leda můžou ...  Strpíte to jednou a máte po výcviku na hodně dlouho (respektive po výsledcích).
• Pokud je pes na volno a povely správně neprovádí, nehoňte se s ním, přivolejte jej, pokud nepřijde, problém raději neřešte, hlavně se za ním nehoňte, on Vám uteče, protože je rychlejší. Počkejte, vše nejprve důkladně promyslete a po pěti, deseti minutách psa připněte na vodítko a vraťte se ke cvičení na vodítku. Pes si zvykne, že vyhýbavé chování (únik před povinností je nemožný) a navíc po splnění cviku následuje pochvala ve formě pohlazení, polaskání.
• Pokud pes nechce přijít na přivolání, jste v PRŮŠVIHU. Ale můžete si za to sami, zpytujte svědomí, kde jste ve výcviku udělali chybu. Psa přivolejte jakýmkoliv způsobem, po příchodu NIKDY NETRESTEJTE. Počkejte, až vychladnete, vše důkladně promyslete a vraťte se ke cvičení na vodítku.
• U štěněte volte primárně hravou metodu výuky. Pro štěně jste střed vesmíru, nemá jiné zájmy, bude se s Vámi snažit spolupracovat, ve všem Vám vyhovět. Využijte tento čas k výuce hrou a uvidíte, co vše se dá zvládnout malíkem. Přivoláním počínaje a čímkoliv, co vymyslíte, konče. Zkrátka nemožné ihned, zázraky do tři dnů.
• Jak pes dospívá, tak se vaší dvoučlenné smečce snaží začít velet. Hlídejte si to a nedovolte mu to. Těch projevů a forem je nepřeberně a štěně se na Vás denně pokusí něco vymyslet. Je to smečkový tvor a je to jeho instinkt, šplhat po žebříčku hierarchie ve smečce vzhůru. Hlídejte si svou pozici, nebo si do budoucna zaděláváte na velké problémy.
• V sedmi měsících jde pes do puberty, začínají jej zajímat pachové stopy ostatních psů a přestáváte být pro něj středem vesmíru. Nedopusťte, ať se pro něj stanete pouhým dodavatelem potravy a on si bude dělat vše, co si usmyslí. Tak to jste skončili a připravte se na to, že to horší Vás teprve čeká. Ale vašeho psa také - vycházky na vodítku s obojkem zařezaným do krku, útěky, demolování bytu ve vaší nepřítomnosti - no mnozí jistě výčet sami doplní.
• Buďte důslední - hlavně sami na sebe. Páneček je části pohodlný a splnění povelu nevyžaduje jen proto, že se mu teď nechce. Pak si najednou vzpomene, že se jde cvičit, a pes, co předtím nemusel, najednou musí. Víte co si říká? No buďte rádi, že neumí mluvit.
• Stanovte si přesná pravidla, ta dodržujte. Dodržujte je vždy, za každých okolností. Jednou povolíte, je výjimka, podruhé povolíte, je to pravidlo, povolíte potřetí, je to potvrzené pravidlo. Říkejme těmto pravidlům rituály. Tím si upevníte vedoucí úlohu  (autoritu). Pár jich vyjmenuji, zbytek si doplňte sami:
• před přechodem přes silnici si pes sedne (ať spěcháte sebevíc - nikdy neříkejte: no - pro jednou se nic nestane),
• po přejití silnice taktéž. před ranní vycházkou usedne v předsíni a počká v sedě, až se do ustrojíte.
• při vašem příchodu nezboří dům, ale ulehne do pelíšku, popřípadě usedne na vykázaném místě, vy provedete všechny obvyklé úkony a pak se teprve se psem přivítáte.
• O všem tomto se dostatečně píše v každé základní příručce, nebudu opakovat věci, které se můžete dočíst jinde.
• Udělejte svému psu život životem podle jasných pravidel. POZOR:  pravidla jsou povinnosti psa, ale také práva psa, povinnosti vůdce a práva vůdce. Vše promyslete a snažte se tato pravidla ctít zejména vy, jako vůdce a pak jejich dodržování můžete požadovat i po psovi.
• Rozlišujte na FUJ (kategorický zákaz, nesmíš jednou provždy), na NE (podmíněný zákaz), lze jej zrušit pokynem ANO a SMÍŠ, neboli toto je dovoleno vždy.
• Nešvarem je loudění a vymáhání potravy. Nejdříve se nají pán, potom pes. Tak je to ve smečce, tomu pes rozumí, je s tím smířen, považuje to za správné. Ale když mu dáte v jídle přednost, určitě to neodmítne. Také choďte první do dveří, ...

Spoustu dalších pokynů tohoto druhu najdete v každé příručce o výchově štěněte a o výcviku psa. Stanovením pravidel a jejich dodržováním hlavně z vaší strany učiníte psovi život jednoduchý, dalo by se říci skoro jednobarevný. Správně, špatně, Ano, Ne. V takovém světě se dobře žije. To jsou pravidla smečky, která jsou nepsaným zvykovým zákonem, kdo je nedodržuje, toho smečka jednoduše vytlačí a hyne. Žádné výmluvy typu proč teď zrovna ano, či ne, zda by se třeba nemuselo, nebo raději až příště - nic z toho ve smečce neplatí a smečky žádné úhybné manévry netoleruje.

POZOR A TEĎ TO HLAVNÍ:

Co dělat, když se situace vymkne z rukou, my máme sice snahu, pes má snahu, ale výchova se nám nedaří. Přečetla jsem o výcviku velkou spoustu knih, zejména o chybách psů, o tom, jak je odstranit. Mohu Vás ubezpečit, že život je tak pestrý a tak rozmanitý, že kdo si dá za cíl vymyslet všechny kombinace problémů a dát písemně návod na jejich řešení, dostane se rychle do vlastní pasti.
Je to, jako když dupnete do bláta. Bláto vystříkne a vy musíte dupnout do každého místa, kam vystříknuté bláto dopadlo. Je-li louže bláta dostatečně velká, máte o zábavu postaráno.
Ale abych čtenáře jen neděsila. Výchova psa a jeho vzdělání - zejména psa loveckého je nesmírně jednoduchá, protože lovecký pes je smečkový tvor a je zvyklý ctít pravidla.
A ten problém je jednoduše v tom, naučit se se svým psem komunikovat způsobem, kterému on rozumí. Systém jednoduchých povelů, posunků a řeč vašeho těla - to je to správné.
Ale - a teď to nejdůležitější. Vymahatelnost pravidel. (Nakonec i v lidské společnosti je to největší problém): Jak na psovi vynutit to, aby pravidla dodržoval. V podstatě jsou dva způsoby: Odměna za správné chování a trest (NIKOLIV BITÍ) za chování nesprávné. Tady je potřeba umět stanovit míru obojího, oboje musí být vyvážené, odpovídat situaci.
Tyto věci však vyžadují zkušenost a pokud se rozhodnete postupovat jen na základě textů literatury a postupem systémem pokus - omyl, můžete mnohé pokazit.
Proto doporučuji navštívit výcvikovou školu, která nebude cvičit vašeho psa, ale učit Vás, kde si z každé výukové hodiny odnesete nové poznatky tak, že po krátkém čase budete schopni na poměrně vysoké úrovni schopni cvičit svého psa sami.
Velkým obloukem se vyhněte školám, kde Vašeho psa budete měsíc učit sedni, lehni, vstaň, zůstaň, ale přivolání na volno venku nikde, další dovednosti žádné. Vyhledejte školu, kde jde výuka mílovými kroky dopředu. To je záruka, že výchova psa bude bavit jak Vás, tak vašeho svěřence. Vyhledejte školu, kde Vám dají záruku, že za tu a tu dobu naučíte to, či ono.

A úplně na závěr, pro odlehčení celého textu:

Se svým psem si ve chvílích volna, kdy jste spolu, kdy se zkrátka nic neděje, vyprávějte, sdělujte mu, co Vás zrovna napadne, klidně mu čtěte "O červené karkulce". On Vám sice nebude rozumět, ale bude vnímat Váš hlas, jemu je příjemně, když na něj hezky pán mluví.

A také si se svým psem hrajte, hru miluje, hru mu poskytněte jako odměnu za splněný cvik. Jen mějte na paměti, že jste to vy, kdo hru začíná, ale také jste to vždycky vy, kdo hru končí.